Zpět na seznam aktualit ...

V únorovém čísle se mimo jiné dočtete o

18.01.2014
  • Vlasti a vlastenectví od josefa Grimma
  • Historii biatlonu
  • Historii Jáchymovské tabačky
  • Zapomenuté obci Jelení
  • a seznámíte se s hráčkou na citeru Bertou Růžičkovou

Vlast, vlastenectví …..
Úvaha  Josefa Grimma

Vlast, vlastenectví, existují dnes ještě? Žijeme ve sjednocené Evropě, překračujeme hranice, aniž bychom si jich vůbec všimli, někteří hovoří více řečmi. Můžeme žít a pracovat, kde chceme. Někdy to dokonce musíme, abychom přežili. Takže můžeme vlastně být „doma“ kdekoli. Ale mezi „domovem“ a „vlastí“ je rozdíl.
Za „vlast“ považujeme místo, kde jsme se narodili, chodili do školy, vyrůstali, uzavírali přátelství, ženili se, měli děti, pracovali a stárli. Vše se dříve odehrávalo ve stejném místě. A když člověk někdy musel do ciziny, tak se tam necítil dobře a rád se zase vracel domů.
V nedávné minulosti muselo mnoho lidí díky následkům války opustit svou vlast, a dnes musí být mnoho lidí kvůli pracovním povinnostem flexibilní. 
Jsou již pouze někde „doma“ nebo jsou ještě spjati s nějakou vlastí?
Na tuto otázku neexistuje obecná odpověď.  Jako příklad chci uvést svou vlastní minulost.  Narodil jsem se v prosinci 1942 v Abertamech, a červenci 1946 jsem byl společně s celou rodinou vykázán do Německa. Vědomě jsem tedy Abertamy nezažil. Po odsunu jsme se v Bavorsku dostali do různých míst, kde jsem chodil do školy a studoval na gymnáziu. To byly všechno jen „přechodná bydliště“, ale ne vlast. Již  43 let žiji v  Augsburgu, jsem ženatý, mám syna, dceru a vnučku. Mám zde svou rodinu, okruh známých, své spolky, mé známé okolí. Cítím se zde dobře, Augsburg je má vlast a pociťuji vlastenectví k Německu a zvláště k Bavorsku. V roce 1966 jsem se poprvé po odsunu dostal do Abertam. Byl jssem šokovaný tím, co mi moji rodiče líčili jako  „naši vlast“ a rád jsem se zase vrátil „domů“ do Bavorska. To se nyní ve stáří změnilo.  Od roku 2005 jezdím každý rok několikrát do Abertam. Pokaždé mě přepadne zvláštní pocit: Nikdy jsem je jako vlast nezažil, ale narodil jsem se tu a byl jsem zde pokřtěn. Abertamy byly podle matrik vlastí mých předků od roku 1520. „Vlast“ to pro mě není, ale i přesto je ve mně vlastenectví k Abertamům. Proč bych se měl jinak angažovat v „Gruppe Abertham“ pro zachování abertamského kostela a dalších německých památek, a v Augsburgu vést vlasteneckou skupinu „Glück auf“ a její vlastivědné muzeum města a okresu  Nejdek, a uzavírat přátelství některými dnešními obyvateli Krušných hor ?

Heimat, Heimatliebe …..
Eine Betrachtung von Josef Grimm

Heimat, Heimatliebe, gibt es das heute noch ? Wir leben im vereinten Europa, wir überqueren Grenzen, ohne dass wir sie überhaupt bemerken, manche sprechen mehrere Sprachen. Wir können leben und arbeiten, wo wir wollen. Manchmal müssen wir das auch, um zu überleben. Also können wir doch überall „zu Hause“ sein. Aber zwischen „zu Hause“ und „Heimat“ besteht ein Unterschied.
Als „Heimat“ gilt der Ort, an dem man geboren wurde, in dem man zur Schule ging, aufwuchs, Freundschaften schloss, heiratete, Kinder bekam, seinen Beruf ausübte und alt wurde. Alles spielte sich früher am selben Ort ab. Und wenn man einmal in die Fremde musste, dann fühlte man sich dort nicht wohl und fuhr gerne wieder heim.
In der jüngsten Vergangenheit mussten viele durch Kriegsfolgen ihre Heimat verlassen und heutzutage müssen viele aus beruflicher Notwendigkeit flexibel sein.
Sind sie nur noch irgendwo „zu Hause“ oder hängen sie noch an einer Heimat ?
Das kann man nicht allgemein beantworten. Ich will meine eigene Vergangenheit als Beispiel anführen. Im Dezember 1942 wurde ich in Abertham geboren und im Juli 1946 wurde ich zusammen mit meiner Familie nach Deutschland ausgewiesen. Ich habe also Abertham nicht bewusst erlebt. In Bayern kamen wir nach der Vertreibung in verschiedene Orte, an denen ich in die Schule ging, ans Gymnasium kam und studierte. Das waren alles nur „Durchgangsorte“, aber keine Heimat. Seit nunmehr 43 Jahren lebe ich in Augsburg, bin hier verheiratet, habe einen Sohn und eine Tochter und eine Enkelin. Ich habe hier meine Familie, meinen Bekanntenkreis, meine Vereine, meine bekannte Umgebung. Ich fühle mich hier wohl, Augsburg ist meine Heimat und ich verspüre eine Heimatliebe zu Deutschland und insbesondere zu Bayern. Im Jahr 1966 kam ich zum ersten Mal nach der Vertreibung nach Abertham. Ich war entsetzt, über das, was mir meine Eltern als „unsere Heimat“ geschildert hatten und kehrte gerne wieder nach Bayern „heim“. Das hat sich jetzt im Alter geändert. Seit 2005 fahre ich jedes Jahr mehrfach nach Abertham. Jedes Mal überkommt mich ein besonderes Gefühl: Ich habe es nie als Heimat erlebt, aber ich bin hier geboren und wurde hier getauft. Abertham war die im Stammbuch nachgewiesene Heimat meiner Vorfahren seit 1520. „Heimat“ ist es für mich nicht, aber in mir steckt dennoch eine Heimatliebe zu Abertham. Warum sollte ich mich sonst in der „Gruppe Abertham“ für den Erhalt der Aberthamer Kirche und anderer deutschen Andenken engagieren und in Augsburg die Heimatgruppe „Glück auf“ und ihr Heimatmuseum Stadt und Landkreis Neudek leiten und Freundschaften mit manchen heutigen Bewohnern des Erzgebirges schließen ?