V lednovém čísle přinášíme
15.01.2015- Zapomenutá krušnohorská řemesla
- Rozhovors Milanem Michálkem – významnou nejdeckou osobností
- Historiei továrny Metalis Nejdek
- Zlatý Kopec – krušnohorská přírodní oáza
- Babské rady na zimní nachlazení
Zlatý Kopec – krušnohorská prírodní oáza
Vydá-li se místa neznalý poutník z drsné náhorní planiny v okolí Mysliven či Ryžovny na sever, ocitne se po překonání hřebene Tetřeví hory (1 005 m n. m.) v úplně jiném světě. Cesty najednou začnou prudce klesat a zanedlouho se z lesů vyloupne hluboké údolí, v němž se skrývá polozaniklá osada Božího Daru Zlatý Kopec. I lidé, kteří se po Krušných horách něco nacestovali, považují tento zastrčený kout za jeden z nejkrásnějších v celém pohoří.
Jádro této malebné osady, která dnes včetně novodobých chatek čítá přes dvacet takřka výlučně rekreačních stavení, leží v údolí Zlatého potoka v nadmořské výšce kolem 750 metrů. Výškový rozdíl oproti okolním kopcům na severu i jihu dosahuje 200–250 metrů, a údolí je tak dokonale odříznuto od svého okolí a chráněno před krušnohorskými fujavicemi. Není divu, že klima je zde přívětivější než za horskými hřebeny a rostou zde dokonce i ovocné stromy. Jen směrem na severozápad, údolím Zlatého potoka, je terén přístupnější a klesá zde až do nadmořské výšky 645 metrů v cípu státní hranice u Českého Mlýna, jenž pod Zlatý Kopec patří. Až do roku 1546 leželo okolí Zlatého Kopce na území saského panství Schwarzenberg a právě snazší přístupnost údolím Pöhly a Zlatého potoka přispěla k tomu, že první osadníci, kteří se do těchto končin vydali, přišli od severozápadu, z Rittersgrünu či Breitenbrunnu. Ti první dobrodruzi byli nepochybně prospektoři a horníci, již nejpozději v první třetině 16. století objevili, že ve svazích po obou stranách Zlatého potoka se vyskytují vydatná ložiska rud