Po stopách Adalberta Hahna

12.04.2014

25.5. 2014 od 14:00 sraz u kostela v Horní Blatné

Krátká vycházka kolem míst, kde v Horní Blatné působil páter Adalbert Hahn známý jako Faust krušnohoří. Na konci vycházky bude tomuto vyhlášenému hornoblatenskému rodákovi slavnostně odhalena pamětní deska.

Páter Hahn

25. května 2014 - Procházka po stopách pátera Hahna


Milí obyvatelé města Horní Blatná, milí přátelé české strany Krušných hor, dnes jsme se zde sešli proto, abychom se v tomto bývalém bohatém hornickém městě společně vydali po stopách pátera Hahna a na závěr procházky odhalili pamětní desku. V Horní Blatné již byly některé pomníky vystavěny, některé opět odstraněny, ale páter Hahn, Faust Krušných hor, upadl téměř v zapomnění a to i přes to, že o něm existuje  mnoho historek a o jeho působní byly napsány minimálně dvě německé knihy.
Česká kniha z nakladatelství Fornika byla napsána na základě obou německých knih, ale podle slov znalců to není zrovna mistrovské dílo.
První kniha z roku 1925 „Sagen und Schwänke aus dem Erzgebirge“ (Pověsti a šprýmy z Krušných hor) od Dr. Johanna Endta se zprvu zabývá podklady z archivů tehdejší doby a končí sepsanými příběhy, které o něm vyprávěli obyvatelé této oblasti.
Druhá kniha „Pater Hahn – der Faust des Erzgebirges“ (Páter Hahn – Faust Krušných hor) od Alexise Kolba je sbírkou vzpomínek na zázračného kaplana, který se zde, v Horní Blatné narodil, 23 let zde působil a v roce 1825 zde zemřel.
Nyní se po jeho stopách vydáme tímto starobylým městem k jeho rodišti.

1. zastávka „Obere Mühle – Horní mlýn
Johann Adalbert Hahn se narodil 14. února 1750 v horním mlýně. Jeho otec byl mlynář a patřil k bohatší vrstvě obyvatel tohoto města. Jeho matkou byla Rosalia Hahn. To, že se zde v tu dobu ještě těžilo, vychází ze zápisu v registru narozených, kde je zapsán horník Andreas Hahn jako kmotr. 15. února 1750 byl Johann Adalbert Hahn pokřtěn.
Jako syn mlynáře se měl malý Johann Adalbert Hahn stát také mlynářem. Z našeho pohledu je dnes překvapivé, že byl již v necelých dvou letech, totiž 9. ledna 1752, zapsán jako učeň.  
Zde, v horním mlýně, strávil své dětství a pravděpodobně navštěvoval školu v Horní Blatné. V roce 1761, kdy mu bylo 11 let, opustil město kvůli studiu na Piaristickém gymnáziu v Ostrově.
Stejně jako on, opustíme nyní místo jeho mládí a vydáme se k nádraží.

2. zastávka „Nádraží“
Toto nádraží během života pátera Hahna neexistovalo, ale nádraží je symbolem cestování,  pobytu na cestách. A Johann Adalbert Hahn byl během svého života hodně na cestách; přesněji, uplynulo 41 let, než se opět vrátil domů do Horní Blatné.
Z pramenů vyplývá, že dobu mezi lety 1761 a 1766 strávil jako student Piaristického gymnázia v Ostrově. Od roku 1767 studoval Hahn na Novoměstském gymnáziu v Praze filosofii. V letech 1769 -  1773 studoval Johann Adalbert Hahn v arcibiskupském semináři (fürsterzbischöflichen Seminar) na pražské univerzitě. Z té doby pochází jeden vyprávěníhodný příběh: Když Johann Adalbert Hahn nastoupil do semináře, obdržel dvakrát od rodičů látku na kleriku. Oba kusy látky ale prodal a v semináři tvrdil, že jeho rodiče byli moc chudí a kleriku mu nemohli koupit. Peníze za látku byly pravděpodobně vydány za krásný život v Praze.
O jeho vysvěcení na kněze máme dva rozdílné údaje, jednou je to 11. červen 1775 a v pamětní knize z Krásné Lípy je zaznamenán 4. červenec 1776. V Praze nenašel uplatnění, a proto byl v době od roku 1777 do 12. dubna 1779 kaplanem ve Skoroticích u Ústí nad Labem.
Roku 1779 dostal z pražské konzistoře povolení k tomu, aby mohl na rok odejít do Vídně. Ale ani tam nenašel žádné zaměstnání. Těžce onemocněl a musel se jeden a půl roku léčit. V tomto období žil ze svých úspor, ale peníze a potraviny dostával i od svého bratra, který je do Vídně posílal po povozníkovi z Horní Blatné.  V té době byl chudý.
Roku 1782 se doslechl o velikém pokladu, který měl být byl údajně zakopán v lesích poblíž Purkersdorfu, přibližně 15 km západně o d Vídně. V této souvislosti se sekal se studentem Viktorinem Hubálkem, který vlastnil návod pro hledání pokladů pomocí zaklínadel. V důsledku značné spotřeby vína prozradil páter Hahn jejich plán a byl zatčen za kopání pokladů. Jelikož neměl žádné trvalé bydliště, byl přemístěn z Purkersdorfu do Prahy. Diecézní soud  však zbavil pátera Hahna tohoto obvinění.
Není známo, kde se páter Hahn nacházel v době od roku 1782 do roku 1791. Zřejmě v Krušných horách v okolí Jáchymova. Jako jeho ojedinělá působiště lze označit Velichov, Hroznětín, Krásný Les, Horní Hrad a Jakubov.
Traduje se také, že byl páter Hahn častým hostem hostince v Dlouhé. V té době žil u sedláků v Sedleci, Dlouhé a Hroznětíně, kteří ho zásobovali potravinami.
Nicméně v roce 1791 neměl mezi svými církevními bratry dobrou pověst, ale díky přímluvě jáchymovského děkana Antona Jackla byl Hahn 27. září 1791 přijat jako kaplan v Krásném Lese a zároveň spravoval i přičleněné farnosti.
Hahn zde působil  pouze do 3. října 1793, kdy ho farář propustil. Farář Riedl si na svého kaplana stěžoval. Jeho výčitky zněly: nechodí na snídaně ani obědy, chodí do hospod a opíjí se, hovoří hanlivě  o faráři a jeho hospodyni, nocuje jinde než na faře.
Po svém propuštění  odešel do Jáchymova, kde působil jako vikář, později působil i na Božím Daru. Ani zde nebyl vždy bezproblémový. 6. června 1795 opustil své místo na Božím Daru a vrátil se do Jáchymova. V posudku faráře Josefa Fabiana je možno poprvé vyčíst, že   Hahn má schopnost vyvolat ďábla. Uměl citovat Martina Luthera, vytáhnout z misky vojáky, jeleny, zajíce a jiná zvířata, křičet s plnou pusou a obstarat lidem peníze. Ovládá umění vyrábět zlato a stříbro. Od horníků si nechával dávat odcizené kousky stříbra. Z těchto vyráběl stříbrný prášek, který používal pro svou černou magii. Proto byl horníkům zakázán kontakt s páterem Hahnem, nesměl chodit ani do třídírny rud. Předpokládá se, že tyto magické schopnosti získal během svého pobytu ve Vídni a především kontaktem s Viktorinem Hubálkem. 
V hospodách zpíval písně nehodné duchovního, chlastal a hrál karty. Od 17. do 29. května vyrazil na pitku, kterou nazýval „pivní cestou“.
Snaha,  o zaměstnání pátera Hahna v Jáchymově, byla odmítnuta, a proto zůstal Hahn do konce dubna 1798 na Božím Daru. V následujících letech jsou doloženy církevní úkony v Krásné Lípě a na Přebuzi.
V 51letech obdržel páter Hahn konečně jeho první trvalé zaměstnání, do kterého nastoupil 24. ledna 1802 zde, v Horní Blatné, a to jako kaplan v kapli Sv. Kříže.
Tímto návratem do svého rodiště skončilo po 41 letech  putování  pátera Hahna.

3. zastávka „Kaple Sv. Kříže“
Páter Hahn byl nyní v cíli svých snů. Byl samostatný, i když se nestal farářem. Jako kaplan musel konat bohoslužby a vykonávat povinnosti katechety. Dostal svůj vlastní dům, kam následně půjdeme také. Po finanční stránce se mu ještě nedařilo dobře, jelikož dostával pouze 240 zlatých a musel z nich hradit i své služební výdaje. Musel žít skromně. V následujících letech přišlo veliké zdražení, ale jeho plat byl pouze mírně upraven. Jako příklad jeho šetrnosti se uvádí to, že své vysoké holínky nosil povětšinou přes rameno a obouval si je až v místech, kde se podrážky příliš neopotřebovávaly.
Páter Hahn měl jako kaplan mnoho času a navštěvoval církevní slavnosti v okolí. Rád se zdržoval v klášteře na Mariánské. Vzhledem k tomu, že byl nadaný kazatel, vydělal si slavnostními kázáními ještě nějaké zlaté a slavnostní hostina také přišla vhod. Každopádně zastupoval své kolegy z okolí v jejich nepřítomnosti, což je zaznamenáno i v kostelních kronikách. 
S farářem z kostela Sv. Vavřince měl služebně lehce napjaté vztahy. V Hahnově době byly práva a povinnosti obou řízeny tak, aby farář nebyl na svých právech krácen a aby kaplan nemusel vykonávat práci beztoho, aniž by byl odměněn. Tato smlouva platila do roku 1878, ale páter Hahn ji  často vykládal ve svůj prospěch.
Rád se zdržoval v Perninku  se často podíval i na dno sklenice, až ho do Horní Blatné museli doprovázet, aby dorazil v pořádku.
Páter Hahn nikdy nevykonával pozici faráře. Mnoha svým bratrům a nadřízeným byl podezřelý z umění černé magie a svými vlastními názory na církevní důstojnost. Dalo by se říci, že byl v jejich řadách černou ovcí.


4. zastávka „Dům kaplana“
Páter Hahn zde žil od ledna 1802. Sem chodilo mnoho lidí se svými denními starostmi a potřebami doufaje v pomoc páterových kouzelných schopností. Díky černé magii vysvětlil například některé loupeže.
Zde jedna příhoda: V jedné zemědělské usedlosti se ztratilo něco důležitého, a proto požádal sedlák pátera Hahna o pomoc v nouzi. Došel na statek a nechal veškeré služebnictvo usadit na židle do kruhu. Začal mluvit o poctivosti a krádežích. „Jeden z vás kradl,“ říkal, „Jen se na sebe podívejte. Jeden z vás je zloděj a nemůže vstát s židle.“ A tak to také bylo. Všichni vstali, pouze zloděj zůstal sedět. 
I přesto, že páter Hahn nebral pravidla a zvyklosti katolické církve příliš vážně, hájil svou víru a často svými nezapomenutelnými žerty přivedl lidi ke zbožnosti. Hodně žertů provedl  svým kolegúm a protestantům ze sousedního Saska.
Zde je příklad: Páter Hahn byl na kostelní slavnosti v Jáchymově. Po bohoslužbě se zdržel dlouhý čas v hostinci „Zum wilden Mann“. Někteří přítomní Sasové se posmívali velkému množství katolických svátků v Rakousku. Později se rozešli. Na cestě byli překvapeni takovým nečasem, že jim voda stoupla až po břicho. Museli se otočit a vrátit do hostince „Zum wilden Mann“, kde se jim vysmáli, neboť nikdo v Jáchymově nespatřil ani obláček, natož kapky deště. Sasové se pokusili podruhé opustit Jáchymov směrem na Boží Dar, ale přihodila se jim ta samá nehoda. I jejich třetí pokus selhal jako dva předešlé. Když se opět vrátili do hostince, řekl jim páter Hahn: „Naše svátky  Vám budou ještě připadat pořádně dlouhé.“ Až nyní mohli bez úhony vyrazit do své protestantské vlasti.  
23. září 1825 zemřel páter Adalbert Hahn ve věku 75 let v tomto domě a 26. září 1825 byl pochován za kaplí Sv. Kříže.
O jeho poslední hodině se vypráví toto: Když páter Hahn ucítil, že se blíží jeho poslední chvíle, přikázal své hospodyni, aby spálila všech jeho 12 tlustých černých knih. Jelikož jí však bylo knih líto, zachránila před ohněm tu nejtlustší a nejhezčí knihu, schovala si ji. Když opět přistoupila ke smrtelné posteli, zeptal se jí páter Hahn, zda všechny knihy spálila. Ujistila ho, že ano. On však věděl, že jedna kniha ještě existuje, neboť slyšel pouze 11 ran. Důrazně hospodyni nakázal , aby okamžitě spálila i onu poslední knihu. S těžkým srdcem to udělala, a když se opět vrátila k páterovi, byl již mrtvý.
Údajně není v tomto domě bezpečno ani dnes.
Kdo má veliké štěstí může pátera Hahna každých 100 let potkat na hřbitově v Horní Blatné, v blízkosti jeho jediného stálého působiště – kaple Sv. Kříže. V září roku 2013 dokonce dal časopisu „Krušnohorský Herzgebirge Luft“ exkluzivní rozhovor a vznikla jedinečná  fotografie. Dá se předpokládat, že se páter Hahn, Faust Krušných hor, do roku 2113 již nikomu neukáže. Jeho příběhy však zůstanou  stále živé.