V dubnovém čísle přinášíme

07.04.2014
  • Velikonoce, význam a zvyky
  • Rozsáhlé informace o Krušnohorských hasičských sborech
  • Zaniklou obec Popov

Radostných padesát dní

50 dní, trvá doba velikonoční: od Velikonoční neděle do Svatodušní neděle, oproti postní době, která trvá pouze 40 dní. V postní době vzpomínáme především na utrpení Ježíše. Existuje o tom mnoho filmů a vyprávění. Zde není obtížné nacházet slova, s utrpením má každý nějakou zkušenost. 
Se zmrtvýchvstáním, které slavíme o Velikonocích, se to má jinak: Není možno jej zopakovat, natočit ani popsat. I Bible je v tomto případě zdrženlivá. Ježíš žije, to je skutečnost, ale o způsobu jeho života po zmrtvýchvstání existují pouze neurčitá vyjádření. A přeci je právě toto nejhlubším základem naší víry. Nepostíme se, protože bychom se postit měli, ale připravujeme se tím na Velikonoce. Nedíváme se na utrpení bez souvislostí, to by bylo nesnesitelné. Můžeme ho přijímat, různými způsoby interpretovat a umělecky ztvárňovat ve filmu, hudbě, obrazech a to pouze proto, že existuje zmrtvýchvstání. 
To bývá již od pradávna mohutně slaveno – 50 dní. Protože v co věříme, to oslavujeme.  Pokud nám dojdou slova, najde si srdce svou vlastní řeč. Milující to mohou potvrdit nejlépe: Říci „miluji Tě“ je mnohem těžší než darovat květinu. Být spolu, zpívat, tančit, jíst – to posiluje lásku více než suchá slova.
Slavení přichází na řadu tehdy, kdy není lehké z úst vypustit vhodná slova. Tímto způsobem se chceme po dobu padesáti dní „projásat“ do tajemství zmrtvýchvstání. Před Ježíšovým hrobem ležel těžký kámen. Stejně tak jsou před naší vírou pochyby a s nimi spojená otázka: jak je něco takového možné, jak si to mám představit? Ale když ženy přišly k hrobu, byl kámen odvalen a pochyby byly pryč. Proto má těchto padesát dní upevnit přesvědčení: „On žije!“ To je přesvědčení milujícího srdce. 50 radostných dní má napomoci rozumu, který často ještě truchlí nad hrobem, jako by byl mrtvý. Je to, jako když slunce po tuhé zimě láká ze země květiny. Najednou je zmrtvýchvstalý tady: je tam, kde jinému dodáváme odvahy, kde pomáháme lidem, kde děláme to, co nám řekl. Tady rozkvétá život, jako na jaře rozkvétají květiny. A to přeci musíme slavit, 50 dní!