V březnovém čísle přinášíme
10.03.2014Březnové číslo našeho časopisu je vytištěno s finanční podporou Karlovarského kraje
- Rozhovor s dlouholetým Jáchymovským kronikářem panem Ježkem.
- Historii bezpečnostních sborů v Krušných horách
- Vzpomínání Jáchymovských horníků
- Zážity krušnohorských sportovců z olympiády v Soči
V ruksaku si ze Soci odvážím zážitky,
zkušenosti, opálení a slušné výsledky
Abych začala od začátku. Do
Soči jsme cestovali prvním armádním
letadlem 30. ledna. Takže
jsme měli dost a dost času prozkoumat
okolí kolem naší vesnice
a tratě. První dny byly ovšem trochu
zmatené, protože se v horách
usadila mlha a nebylo vidět pomalu
na špičku nosu. Za tři dny se ale
sluníčko vzpamatovalo a vykouklo.
Z Kavkazu mi spadla čelist,
doslova. Opravdu nádherné hory,
podobné Alpám, ale přesto trochu
jiné. Byl prašan, ideální lyžování.
Stadion jsme měli první dny téměř
pro sebe. V průběhu olympiády se
nám na trati ovšem vystřídaly snad
všechny druhy sněhu. O zábavu
měl tedy servis postaráno, ale zvládl
to na jedničku.
Též jsem se těšila, že se podívám
k moři, protože, řekněte, jedete
na zimní olympiádu, a ona je
u moře? Z naší Endurance Village
jsme to však měli do Soči asi hodinu
cesty autem. Takže jsem byla
v nížině jen jeden večer v televizi,
pak na závěrečný ceremoniál a při
příletu a odletu.
Trendem v této oblasti bylo cestování
lanovkami. Z jednoho místa
do druhého vedly i tři lanovky
souběžně vedle sebe. Co jediné
mi v Rusku chybělo, byl obyčejný
chléb. Od první do poslední chvíle.
Teď něco málo k závodům. Startovala
jsem v běžeckém areálu
Laura ve skiatlonu 7,5 + 7,5 km,
ve volném sprintu a ve štafetě,
v níž jsem jela třetí úsek. Nakonec
v „maratonu“‚ na 30 km volně.
Do všech závodů jsem šla s vervou
a bojovností. Těšila jsem se
na ně, i když jsem si v jednom
vybrala trochu smůly (ve volném
sprintu ve čtvrtfi nále Petra zlomila
hned na startu hůl – pozn. redakce).
Ona to možná nebyla až taková
smůla, ale moje chyba. Ale byla
jsem šíleně šťastná, že jsem postoupila
do rozjížděk. To se totiž povedlo
naposledy „Neumannce“ (Kateřině
Neumannové – pozn. redakce).
Co mě uvádělo trochu do rozpaků
v naší malé a krásné vesničce,
bylo to, že tekla rezavá voda.
Jinak vše probíhalo v naprostém
klidu a pořádku.
Zdravím teď již z tepla domova.
Péťa (Petra Nováková)