V Červencovém čísle přinášíme
16.07.2015- Krušnohorské zemědělství
- Rozhovor s rodinou Maheshovic z Jelení
- 60 let horské služby v Krušných horách
- Ústup Jáchymova ze slávy
Před Indií vyhrály Krušné hory
Alice a Anbu Mahesh žijí spolu se svými dvěma dcerami Žofkou a Amálkou od září loňského roku v kdysi nejmodernějším domě v Jelení, tzv. „Vile“. V srdci krásné a divoké přírody Krušných hor žijí již skoro celý rok.
Kdy jste byli poprvé v Jelení a proč jste se vlastně rozhodli žit na tak odlehlém místě?
Původně jsme plánovali život v Indii, chtěli jsme mít nějakou ekofarmu uprostřed indického venkova, takový projekt, kam by mohli jezdit na pomoc „zápaďáci“ a poznat indický život v zapadlé vesnici, vlastně pravou indickou kulturu. Dál jsme se ale v našich plánech nedostali. Do České republiky jsme nakonec odjeli kvůli mému těhotenství, před otěhotněním jsem měla horečku dengue, takže jsme se rozhodli raději pro bezpečnější prostředí, i když je to relativní pojem. V Praze nám bylo po nějaké době jasno, že chceme bydlet někde uprostřed krásné přírody.
Do Jelení jsme se dostali náhodou. Byli jsme zde na dovolené i s naší tehdy dvouměsíční dcerou Žofií. Já přijela s ní a mojí maminkou autem a Anbu se zbytkem rodiny na kole. Sešli jsme se shodou náhod právě u tohoto domu. Bylo to jako ve vidění, nádherné louky, lesy a tenhle překrásný dům. Všichni byli okouzleni a nezávazně na sobě jsme si každý říkali, že tohle koupit by byla paráda. Pak jsme si ale domluvili prohlídku a starší a zkušenější část rodiny vycouvala, dům byl uvnitř zpustlý. Anbu a já jsme se museli s vidinou také rozloučit, hlavně kvůli ceně. Později jsme hledali jiné domy, ale nic nás tak nenadchlo. Po roce byla moje máma na kolech v Jelení znovu. I když vůbec nechtěla, abychom dům koupili, nemohla si pomoci a zavolala nám, že je stále na prodej. Tak jsme zkusili smlouvat znovu a usmlouvali mnohem lepší cenu, s menším pozemkem – bez okolních budov (dům vedle nás je stále k prodeji). A protože je náš dům ohromný, nechceme ho využívat sami, chceme ho otevřít pro ostatní, pro přenocování, pro jednotlivce i skupinové aktivity.
Neměli Vaše rodiny či přátelé jisté obavy, když jste tento historicky zajímavý cihlový dům, který v dobách socialismu sloužil jako ubytovací zařízení a posléze byl dlouho prázdný, koupili?
Jak už jsem naznačila předtím, rodina o nás měla obavy a snažili se nám náš záměr rozmluvit. Ve skutečnosti se jim místo a dům od začátku moc líbily. Každého ale odrazuje, když si představí tu spoustu práce a peněz, co do toho budeme muset vložit. V očích (nejen) naší rodiny jsme velcí blázni. I tak sem ale za námi jezdí a úžasně nám pomáhají.
Neodrazovalo Vás ani drsné horské podnebí, dlouhé a zasněžené zimy?
Já mám zimu a sníh moc ráda a jsem dobrodružné povahy, baví mě výzvy. Anbu zase žil celý život v tropických vedrech - zima a deštivé počasí je v jižní Indii symbolem nádherného dne. Za sněhem Anbu cestoval několik tisíc kilometrů do Himalájů, poprvé až když mu bylo 30let. A tak se tu již těší na zimy plné sněhu, tuto zimu tolik sněhu nebylo. Na druhou stranu, nyní jsme již očekávali léto a je stále pěkná zima, v druhé polovině června jsem už doufala v lepší počasí. Ale prý to není běžné počasí a je chladněji teď všude. Doufáme, že se nám tu léto nakonec ještě ukáže, i když jsme si vědomi, že žijeme v nejchladnější části Krušných hor.
Můžete našim čtenářům přiblížit, jaké máte s tímto domem uprostřed přírody plány?
Plánujeme zde mezinárodní centrum pro ty, kteří chtějí pocítit přátelské, nekomerční prostředí, levně cestovat, něco se dozvědět o indické i české kultuře, o historii tohoto místa. Nabízíme ubytování pro méně náročné, v menších i větších pokojích. Možnost využívání kuchyně (vybavené indickými kořením), poradíme, jak vařit indická jídla. Chceme zde pořádat i kurzy jógy, meditace, indického vaření. Místo mohou využívat různé zájmové skupiny (jóga, tanec, meditace a další).
Při renovacích volíte poněkud nekonvenční cesty. Za přenocování a stravu Vám pomáhajají převážně mladí dobrovolníci z různých zemí. Co je hlavní myšlenkou tohoto systému?
Je to založené na principu sdílení, naší snahou je využívat systém založený na penězích co nejméně. Jde vlastně o výměnu pomoci. Díky takto zaměřeným internetovým platformám k nám mohou jezdit mladí lidé, kteří chtějí s méně penězi poznávat svět, cestovat nekonvenčním způsobem, něco se přiučit, poznat sami sebe a třeba si uvědomit, co je pro ně v životě důležité. Pro nás je to zase možnost poznat tyto lidi a jejich kulturu, využít jejich pomoci a rekonstruovat náš dům svépomocí, což nás baví a naučíme se tak spoustu věcí nejen o rekonstrukci domu:-)
Dalo by se říci, že se tato samota na konci světa, ale v srdci Evpropy stává místem setkání různých národů. Z jakých zemí jste již tedy uvítali pomocníky?
Z Německa, Austrálie, Anglie, Skotska, Nizozemí, Francie, Brazílie, Lotyšska, Polska, Česka, Nového Zélandu a Španělska. A v plánu jsou další.
Navázali jste již také kontakty s obyvateli okolních obcí?
Známe již pár lidí v Nových Hamrech, někteří nám i pomáhají s rekonstrukcí, učastníme se zdejších aktivit. S dcerami navštěvujeme i skvělé rodinné centrum Zvoneček v Nejdku, poznáváme tedy rodiny se stejně starými dětmi. Do toho nám vyjadřují podporu lidé, kteří jsou různě spojeni s okolím nebo přímo s naším domem (bývalí vojíni nebo správci rekreačního centra). Z německé strany nás také kontaktují lidé. Jsou to lidé, kteří se zde nebo poblíž sami narodili nebo bydlí nedaleko a
zajímají se o historii tohoto místa. Jsme za každý kontakt moc rádi, dodává nám to energii do další práce.
Nabízeli Vám sousedé i nějakou formu pomoci?
Ano, pomáhali nám již někteří sousedé z Nových Hamrů a jeden kluk z Kraslic. Spousta lidí nám pomoc nabídla, zatím si ještě neudělali čas, však to znáte, každý má svojí práce také nad hlavu. My máme ale radost i z vědomí, že nám ti lidé alespoň pomáhat chtějí!
Nejen v realizaci Vašeho projektu, ale i ve způsobu financování využíváte nekonvenčních cest a pomoci internetu. Můžete našim čtenářům přiblížit způsob finacování?