V Květnovém čísle přinášíme
12.05.2015- Poválečná kuriozita Svobodná republika Schwarzenberg
- Karlova Stezka - otevření a tip na výlet
- Důl Mauricius
- Vzpoura Jáchymovských horníků
Konec - začátek
Před sedmdesáti lety skončil konflikt, který, zásadně změnil psychologii kontinentu. Z válkami zmítaného roztřepeného okraje Asie, kde války a aliance sousedů proti sobě byly na denním pořádku, se stala sice rozdělená, ale uklidněná Evropa. Z neurotického zdroje světových konfliktů se stala místem, které začalo dění ve světě spíše umravňovat a stabilizovat. Sociální superstát Evropská Unie je dnes institucí, která se snaží pospojovat kultury a národy, které by nikdy samy o sobě neuměly, či nechtěly koexistovat. Co stálo za touto pronikavou změnou v Evropě? ¨
Nechci se pouštět do složitého politologického exkursu, více mne zajímá pochopení konce války jako šance na nový a lepší začátek. A to hlavně v komunikaci. Asi to znáte z vlastního života, někdy to máte na jazyku nebo na mobilu vyťukanou smsku a těsně před tím než pošlete tuto svoji emotivní zprávu, čas se zpomalí a Vy naposledy zvažujete: „Poslat nebo ne? Není to jen moje fantasmagorie? Chci něco touto zprávou ve svém životě změnit? To je přesně ten okamžik, kdy se v hlavě a v srdci hádají rozum a emoce. A v mnoha ohledech je právě tato situace rozhodujícím momentem o štěstí a neštěstí ve vašem životě.
Státy a státníci, kteří nekomunikují, neúčastní se, nebo vystupují ze zavedených světových institucí, jsou nebezpečím dnešního světa. Nesdílí své pocity s ostatními, se svými nejistotami. A někdy ve své samotě a nejistotě pošlou válečnou depeši.
Konec války bychom měli spíše vnímat jako příležitost k oslavám nové Evropy, o nalezení nových možná již zapomenutých přátelství a důvěry než si obřími vojenskými přehlídkami připomínat porážku soka.
Jak je někdy blahodárné nerozhodovat se sami, ale všechny konfliktní situace s někým probrat. Ne nadarmo se říká, že více hlav více ví. Přejme si, aby Evropa už nikdy neopustila svoji otevřenost a schopnost naslouchat druhým. Je rozdíl, když takovou bohatou, lidnatou a pestrou unii řídí jeden člověk nebo několik institucí a úrovní politiků. Buďme šťastni za poválečnou Evropu.