V říjnovém čísle přinášíme
27.09.2014- 80 let horské služby
- Sudety v prvních měsících v Československém státě
- Luhy - zaniklá obec horníků a kameníků
- Sedmdesáté výročí letecké bitvy nad Krušnhořím
Ryžovna – Svatý Václav, cesta k dokonalosti
Před několika dny jsem četl úryvky úvah ct. Miriam Terezie, řeholnice z amerického státu New Jersey, která bude 4. 10. papežem Františkem prohlášená blahoslavenou. Ve své úvaze se zamýšlí nad skutečností vyšší dokonalosti a poukazuje na štěstí, které mnozí hledají. První cestou je hledání štěstí ve světě. Tou druhou je štěstí darem pro věčnost. Člověk, žijící jenom první cestou, je svázán s hranicemi tohoto světa, ohlíží se k věcem, které jsou jenom do času. Dnes jsou, ale zítra už je vše jiné - a člověk tak může poznat, že mu věci tohoto časného světa štěstí nepřinesou. Poznáváme tak, že je to jenom chvíle a že postrádá trvalost. Na té druhé cestě se otevíráme hlubšímu směru. Nalézáme naději, která přesahuje hranice tohoto světa. Hledáme štěstí ne ve věcech časných, ale nadčasových, směřujících za horizont naší ohraničenosti.
Svatý Václav, kterého jsme si připomínali na Ryžovně, a jeho bratr Boleslav nám v této věci dávají možnost většího zamyšlení. Václav, kterého vychovávala jeho babička svatá Ludmila k tomu, aby hledal věci vyšší, nalézá ve víře cestu, která ukazuje v čem je síla jeho vlády. Uskutečňuje vládu nikoliv pro svůj prospěch. Nehledá osobní štěstí, které by ho obšťastnilo jenom pro krátkou chvíli, nehledá moc, která by ho povýšila jenom pro tento čas. Buduje hodnoty, které skýtají trvalost, buduje knížectví, které zajišťuje rozvoj i pro jiné. Jeho vize je víc, než jenom osobní ambice a osobní úspěch. Buduje hodnoty. Naproti tomu stojí Boleslav, který vidí osobní moc, uplatnění osobního postoje. Podřizuje této vizi osobního štěstí vše, a nakonec je pro tuto hodnotu osobní a časnou rozhodnut Václava i zabít.
Ten příběh bratrovražedného boje je nám z historie znám. Jaký to má přínos pro nás, dnes? I dnes se potýkáme s oběma postoji. Václav buduje vyšší hodnoty díky víře. Díky ní, v Bohu, hledá cestu, která nese hodnoty trvalé. V legendě se dovídáme, že denně se utíká k modlitbě, aby poznal co je dobré. I v to ráno v Boleslavi, kdy je zavražděn na cestě na jitřní mši. Vše podřizuje hledání cíle ne ve věcech tohoto světa, ale v tom, co přesahuje čas a má hodnotu trvalou. Tomáš Halík v jedné ze svých knih píše, že český národ není ateistický. Že lidi dnes vyznávají „něcismus“, že věří "v něco", co je nad námi. Odhaluje tak, že i dnes hledáme hodnoty a poznáváme, že skutečné hodnoty přesahují náš pozemský čas. Nejsou jenom krátkodobou skutečností. Poznáváme to i na různých aktivitách mnoha lidí, kteří zakládají spolky k záchraně toho, co budovali naši předkové. Učíme se nalézat vztah k tomu, co se předchozí moc snažila v nás zničit. Ať už je to k samotnému pozvednutí vzpomínky na kostel v Ryžovně, nebo ve snahách zachránit a obnovit poutní kostel Skoky, nebo opravit klášter v Oseku u Teplic a mnohé jiné. Ale v samotném vlastním životě poznáváme, že nestačí mít nějaké bohatství. Toužíme po věcech, které o nás budou svědčit i do budoucna a tak svým dětem toužíme zanechat něco trvalého. Tak jak to poznáváme u svaté Ludmily, když výchovou vštěpuje svatému Václavovi touhu po trvalých hodnotách, když ho učí milovat Boha.
To, co je u Boleslava jiné, je jeho touha po osobním prospěchu. Povýšení osobního chtění v tomto světě za cíl života - život sám vlastně ničí. Nejen, že Boleslav díky tomuto postoji zabíjí vlastního bratra. Ale zabíjí tak i kus sebe. Později poznává tento svůj omyl a veřejně koná pokání. V dnešním světě taktéž známe touhu po osobním štěstí. Pokaždé je to na úkor jiných. Člověk ztrácí vlastní duši v egoismu osobního štěstí, které je chvilkové a hodnoty nebuduje, ale ničí. Dalo by se čekat, že zde vidíme politické ambice mnoha jednotlivců. Ale pravda je taková, že je to problém každého z nás. I v běžném životě poznáváme tuto touhu mít něco jenom pro sebe. Žít jenom pro tuto chvíli a nevidět do budoucna. Mít hned, a nevidět trvalou hodnotu, která je i pro budoucí generace, která přetrvává.
Svatý Václav a jeho bratr Boleslav nám tedy i dnes mají co říct. A tak přeji všem čtenářům, aby se jim dařilo objevovat hodnoty trvalé, abychom nehledali jenom osobní štěstí a nežili tak na úkor jiných. Abychom společně budovali takové hodnoty, ze kterých budou žít i naše děti.
text: Marek B. Hric